Můj příběh s ODS začal 21. dubna 1991. Tehdy jsem se šel ze zvědavosti podívat na historicky první veřejnou besedu nově vzniklé politické strany, která byla založena den předtím právě v Olomouci. Názory, které formulovali tehdejší zakladatelé v čele s Václavem Klausem mi připadaly natolik sympatické, že jsem začal vážně uvažovat o svém vstupu do ODS. Tento krok jsem nakonec udělal 1. srpna téhož roku.

Tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitoval. S drtivou většinou vizí, myšlenek a kroků, které ODS prosazuje se ztotožňuji. Za uplynulých devatenáct let se samozřejmě párkrát stalo, že jsem měl jiný názor než byl jaký měla většina. Příkladem může být zpočátku odmítavý postoj ODS ke vzniku krajů. V takových případech se loajální člen politické strany snaží přesvědčit o svém názoru ostatní kolegy, ale navenek respektuje většinové rozhodnutí. Ne všichni se s tímto principem dokáží ztotožnit a pak dříve či později z politické strany odejdou. Já jsem takové rozhodnutí nikdy nezvažoval.

V roce 1994 jsem se stal primátorem Olomouce. Vím, že to bylo z velké míry ovlivněno mým členstvím v ODS, protože v té době mě většina Olomoučanů neznala. Tehdy pomohla strana mně. Dnes, po devatenácti letech mého působení ve veřejném životě, si neskromně myslím, že i já pomáhám ODS.