| V OLOMOUCKéM KRAJI | 32% |
| V ČESKé REPUBLICE | 30% |
| V ZAHRANIčí | 38% |




Nebylo rozumné o všem rozhodovat v Praze
Za měsíc uplyne deset let od prvních krajských voleb, které se konaly 12. listopadu 2000, a které znamenaly znovuobnovení krajské samosprávy v České republice. V těchto volbách byl do zastupitelstva i rady kraje zvolen RNDr. Ivan Kosatík, který v obou těchto pozicích prožil uplynulých deset let. Proto jsme ho požádali o bilancující rozhovor.
Pane náměstku jak si vzpomínáte na období před těmi deseti lety?
Určitě to pro nás všechny byl krok do neznáma. A tím myslím jak občany, tak nás politiky. Společně jsme jistě pozitivně vnímali fakt, že se vymaníme z vlivu a troufnu si říci i nezájmu Ostravy či Brna. Vznik Olomouckého kraje jsem vnímal jako nápravu historické křivdy, která se Olomouci i střední Moravě udála v době před listopadem 1989.
Co konkrétního se Vám vybavuje při vzpomínce na období bezprostředně po prvních krajských volbách?
Byl to ve všech ohledech nový začátek. Měli jsme hrdý název Olomoucký kraj a to bylo skoro všechno. Neexistovalo sídlo této nové instituce, a proto jsme provizorně přibližně rok fungovali v pronajatých prostorách bývalého okresního úřadu.Paradoxní bylo i to, že podle zákona bylo zvoleno 55 krajských zastupitelů a přitom počet zaměstnanců krajského úřadu v té době byl 25. Nová instituce se na rozdíl třeba od obcí skutečně budovala od nuly. Určitě bylo výhodou, že řada z nás včetně tehdejšího hejtmana Jana Březiny jsme měli za sebou zkušenosti z vedením měst a obcí.
Možná by čtenáře mohlo zajímat srovnání, s jak velkým objemem finančních prostředků kraj hospodařil tehdy a dnes. A jak se za tu dobu změnila hodnota majetku ve vlastnictví kraje?
V prvním roce fungování, tedy v roce 2001 byl rozpočet Olomouckého kraje přibližně 70 milionů korun, na konci loňského roku to již bylo 11,5 miliardy korun. To jenom pro zajímavost je 164 násobek. Co se týká majetku, byl na počátku ve výši 48 milionů a jeho současná hodnota je přibližně 24 miliard korun. To je dokonce 500krát více. Ve vztahu k tak obrovským nárůstům je třeba připomenout, že Olomoucký kraj je celek, na jehož území je 399 měst a obcí a žije v něm přibližně 640 tisíc obyvatel.
K tak velkým změnám nepochybně přispělo i to, že stát postupně přenesl na kraje celou řadu kompetencí, které byly původně vykonávány centrálně. Jaké milníky v uplynulých deseti letech byly podle Vás klíčové?
Určitě první je spojen s datem 1. října 2001, kdy bylo na kraje převedeno vlastnictví a s tím spojená správa silnic II. a III. třídy. Zároveň ve stejném roce se kraj stal zřizovatelem 168 školských zařízení převážně středních škol. Další zlomový okamžik nastal k 1. lednu 2003, kdy bylo na kraje převedeno 32 organizací poskytující sociální služby a 13 zdravotnických organizací, mezi kterými byly i nemocnice v Prostějově, Přerově a Šternberku. Daly by se uvést ještě další důležité momenty z uplynulých deseti let, například když nám parlament formou zákona měnil naše daňové příjmy, ale to je asi spíše téma pro nás samosprávu kraje než pro čtenáře.
Desátý rok existence znamená, že jsme ve třetím krajském volebním období. Olomoucký kraj měl v každém z nich jiného hejtmana, přičemž Vy jste byl tím druhým v pořadí a jako jediný ze tří hejtmanů jste členem zastupitelstva i rady kraje po celé desetileté období. Čím si to vysvětlujete?
Krajské volby jsou svým způsobem nejvíc podobné volbám do poslanecké sněmovny. A to jak tím, že u obou občané volí právě v rámci území krajů, ale i tím, že se do jejích výsledků zásadním způsobem promítají celostátní volební preference. Proto byl první hejtman zvolen za Čtyřkoalici, v krajských volbách 2004 jsem byl hejtmanem zvolen já i díky celostátnímu úspěchu ODS a ze stejných důvodů je stávajícím hejtmanem kolega Martin Tesařík, protože poslední krajské volby vyhrála ve všech krajích ČSSD.
Deset let je dlouhá doba. Když se ohlédnete, nelitujete toho, že jste se před deseti lety rozhodl vstoupit do krajské politiky? Baví Vás to stejně jako na začátku?
Určitě nelituji, protože můžu dělat práci, která mě baví, pro kterou snad mám i předpoklady, a která přináší občanům Olomouckého kraje užitek. Samozřejmě si uvědomuji, že politika je kolektivní dílo a to se může dařit jedině při dobré spolupráci. A tu v případě Olomouckého kraje vnímám jak mezi kolegy v zastupitelstvu a radě, tak obecně mezi politiky a zaměstnanci krajského úřadu a příspěvkových organizací. Vzhledem k tomu, že se v tomto měsíci konají komunální volby chci ocenit i dobrou spolupráci se starostkami a starosty měst a obcí. Jsem přesvědčen, že vznik krajů měl smysl, že se ukázalo, že nebylo rozumné o všem rozhodovat v Praze, a především, že po těch uplynulých deseti letech je Olomoucký kraj lepším místem pro život. A to i díky schopnostem občanů a aktivitě většiny firem, které tady působí.