Rozhovor pro Olomoucký Večerník, říjen 2010

Kosatík: Olomouc je pro mě srdeční záležitostí

O tom jak může náměstek hejtmana pomáhat městu.

Ivan Kosatík je jedničkou ODS v komunálních volbách ve volebním obvodu č. 3. Ve vrcholné komunální a regionální politice působí šestnáct let, byl primátorem města Olomouce, stál u zrodu krajů v roce 2000, v minulém volebním období byl hejtmanem Olomouckého kraje. V politice zažil mnohé, ale za každé situace jej charakterizovalo motto, kterým se osobně řídí už řadu let: „Slušnost a pracovitost.“

Máte za sebou dlouhou politickou kariéru. Jak to, že jste se podobně jako jiní „nevydal“ do Parlamentu?

Je pravda,  že jsem možná do jisté míry výjimka. Při vstupu do politiky, tedy v roce 1991, jsem si řekl, že se chci věnovat komunální sféře, a že mě Praha politicky neláká. Nová situace pro mě nastala v roce 2000, kdy vznikly kraje. To pro mě byla nová výzva a možný posun o jedno patro výše ve veřejné funkci. Přičemž zůstalo v platnosti mé rozhodnutí, „neutíkat“ z Olomouce . Toto město je totiž  pro mě srdeční záležitostí. Proto jsem nikdy nekandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu. A nic takového ani neplánuji. Do krajské politiky jsem vstoupil i proto, že jsem byl přesvědčen, že můžu své schopnosti nabídnout jak kraji, tak zároveň městu Olomouc. V prvním volebním období jsem byl zvolen náměstkem hejtmana, pak čtyři roky hejtmanem a v tomto volebním období opět náměstkem. Střídal jsem rezorty, ale jeden mi zůstal celých deset let, a to jsou finance kraje.  A ukázalo se to jako výhoda  v situaci, kdy přišla finanční krize. I díky tomu, že se krajskými financemi zabývám tak dlouho, se nám daří dnešní nelehkou situaci zvládat.

Jste radním města a náměstkem hejtmana kraje. Dají se obě funkce zvládat zároveň?

Svoji každodenní práci na plný úvazek mám na kraji, pozice radního města neznamená, že sedím na radnici, pro mě to představuje účast na schůzích rady, které jsou jednou za čtrnáct dní a tomu potřebnou přípravu. Pochopitelně domácí. Jsem přesvědčen, že tyto funkce jde dobře skloubit a dokonce si dovolím tvrdit, že je to výhodné pro město i kraj. Navíc to není jen mé osobní přání, ale i rozhodnutí ODS.

Jaké to přináší výhody?

Krajská i městská rada mají vždy pro svá rozhodování písemné podklady od zaměstnanců obou úřadů. Ti spolu pochopitelně komunikují, ale u vlastního projednávaní  na městské radě nejsou  přítomni úředníci z kraje a opačně.  A proto nemohou žádným způsobem reagovat na vývoj debaty. A právě v tom je výhoda mé role, že mohu své kolegy v obou radách bezprostředně informovat  o názorech a stanoviscích vždy té druhé instituce.

Můžete to čtenářům přiblížit na konkrétních příkladech?

Jasně, například na využití evropských dotací. V rámci regionálního operačního programu se v době, kdy jsem ještě byl hejtmanem, podařilo přímo pro Olomouc prosadit tři integrované projekty „šité na míru“ pro potřeby města. Jeden s názvem Atraktivní a konkurenceschopná Olomouc umožňuje čerpání dotací pro základní školy, ale také na opravu místních komunikací, což umožní například rekonstruovat Dolní náměstí nebo ulici 8. května. Díky druhému projektu s názvem Městské parky, byla zahájena obnova Rudolfovy aleje a rekonstrukce cestní sítě v parcích. Třetí projekt je zaměřen na podporu cestovního ruchu.     Máte nějaký další příklad, díky kterému třeba došlo k úspoře městských či krajských finančních prostředků?

Určitě. Například při výstavbě budovy nového magistrátu na Hynaisově ulici. Součástí projektu byl i nový zasedací sál pro 45 městských zastupitelů a samozřejmě veřejnost včetně novinářů. Mně se tehdy podařilo prosadit, úpravu projektu tak, aby v novém sále mohlo zasedat i 55 zastupitelů Olomouckého kraje. Důvodem byl fakt, že krajské zastupitelstvo se tehdy scházelo v naprosto nevyhovujících prostorách, kam se veřejnost neměla šanci z kapacitních důvodů dostat, protože tam prostě nebylo místo a navíc i pro práci zastupitelů byly prostory velmi stísněné. Došlo tak ke společnému projektu, kdy se na budování zasedacího sálu v majetku města finančně podílel i kraj.Vznikl tak moderní jednací sál pro jednání obou zastupitelstev  s důstojnými prostory pro účast občanů. Je to velký paradox, že kraj i město se mohou o využití jednoho objektu střídavě dělit naproti tomu Evropský parlament „potřebuje“ dva duplicitní  megakomplexy, jeden v Bruselu a druhý ve Štrasburku.

V poslední době se hodně mluví o protipovodňových opatřeních. I tam je podle vás spojení města a kraje účelné?

Pochopitelně ano. Protipovodňová opatření jsou velkou výzvou a zároveň i velkými investičními akcemi. Již několik let se na ochraně města před velkou vodou pracuje, investice jsou rozděleny do několika etap. Už na první akci, kterou byla výstavba obtokového kanálu u plynárny, se kromě Povodí Moravy podílel i kraj a město. Teď nás čeká etapa úpravy koryta Moravy od mostu u plynárny na Nové Sady. Po ní bude následovat určitě nejsložitější úsek a to v hustě zastavěné části města. Jeho součástí bude i rekonstrukce mostu na Masarykově třídě, což bude investiční akce města, a rekonstrukce mostu u Bristolu, která bude akcí kraje. Budou to stavby dohromady za několik miliard vyžadující vzájemnou koordinaci Povodí Moravy, města i kraje. Přitom by měly proběhnout co nejdříve, co nejrychleji a navíc při tom nesmí zkolabovat městská doprava.

A jaký aktuální problém spolupráce města a kraje máte nyní na stole?

Je to typově úplně jiná akce. Přestože není svým objemem souměřitelná s předcházející, je neméně důležitá, protože je o bezpečnosti chodců, zejména dětí. Jedná se o výstavbu kruhové křižovatky před základní školou ve Slavoníně. Školáci tady přecházejí velmi frekventovanou komunikaci, navíc budova školy je v podstatě v zatáčce, na nepřehledném místě. Jde o akci, která opět vyžaduje součinnost kraje a města. Úpravu komunikace včetně kruhového objezdu bude hradit kraj a město v rámci této akce tady vybuduje v rámci přechodu pro chodce ostrůvek a změní chodník kolem školy. Udělám vše pro to, aby se potřebné finanční prostředky na tuto akci dostaly do rozpočtu  města i kraje již pro příští rok.

Býval jste aktivním hokejistou. Řadu lidí bude zajímat, jak dál se zimním stadionem…

Řešení problematiky zimního stadionu je jedním z témat komunálních voleb. Hokej a krasobruslení mají v Olomouci velkou tradici. Vždyť bývalí mistři světa v tancích na ledě  sourozenci Romanovi pocházeli z našeho města a hokejisté Olomouce byli prvními mistry České republiky v roce 1994. Zimní stadion je bohužel téměř ve stejném stavu, jako v době, kdy jsem tam ještě hrál já, a to už je několik desítek let (úsměv). Ve městě navíc chybí druhá ledová plocha.  Při velikosti Olomouce, množství mládežnických hokejových družstev a počtu mladých krasobruslařů, nemluvě o veřejném bruslení, jedna ledová plocha je prostě málo. Při plánované rekonstrukci Zimního stadionu by mělo dojít k takovým úpravám, aby se něm mohly konat i jiné velké sportovní akce, ale také velké koncerty pro přibližně sedm tisíc diváků. A tady zase vidím možnost spolupráce města a kraje, protože pokud by cílovým stavem rekonstrukce byl opět pouze Zimní stadion, pak je to nepochybně pouze záležitostí města. Jestliže však tím vznikne nová velká hala s širší možností použití, pak by na takovou rekonstrukci mohl přispět i Olomoucký kraj, protože to bude jediné takové zařízení v našem regionu.   

Co byste závěrem vzkázal Olomoučanům?

Je krátce před komunálními volbami. Za šestnáct let, co působím v politice, to zažívám popáté. Kromě toho jsem prožil i troje krajské volby. Pamatuji řadu různých kandidátních listin. Čas ukázal, že některé byly, jak se říká sportovně na „jednu sezonu“. Mohu jmenovat projekty Občanského hnutí, Čtyřkoalice, Unie svobody. Věřím, že se lidé před volbami zamyslí nad tím, komu dají svůj hlas, a že by nebylo špatné, kdyby taková strana skýtala záruky, že dožije alespoň konce volebního období.  Řeknu to ještě na zcela jiném příkladu. Jestliže si budete kupovat nový počítač, tak si také můžete vybrat mezi značkou, o které jste slyšeli, nebo jste dokonce od ní už dříve něco koupili nebo naopak propadnete bombastické reklamě nové značky, kterou vůbec neznáte. To rozhodnutí je samozřejmě na vás.

.