Pro každého je důležité v jaké rodině vyrůstá, v jakém prostředí prožije dětství a jaké prožitky a zkušenosti si přinese do dalšího života. Já jsem měl v tomto ohledu štěstí. Přestože oba rodiče byli jako lékaři hodně časově vytíženi, věnovali mně i mým dvěma bratrům každou volnou chvíli. Dokázali nás vychovávat tak, že jsme s nimi mohli o čemkoliv mluvit i polemizovat, ale na druhé straně jsme si museli plnit svoje povinnosti. A to jak v domácnosti, tak ve škole. To, že jsem byl z nás kluků nejstarší, mě naučilo nést zodpovědnost i za ně. Všichni tři jsme se v té době pochopitelně naučili být nesobečtí, pomáhat si a rozumným způsobem se navzájem „srovnat“. S odstupem času můžu říct, že jsem prožil šťastné dětství.

Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí je vybrat si správného životního partnera.
Mně se to podařilo. Svoji manželku Zdenku jsem poznal na vysokoškolské chmelové brigádě a jsme spolu již téměř třicet let. Podobně jako já má náročnou práci, je lékařkou v olomoucké fakultní nemocnici. Obdivuji to, jak dokáže spojit své pracovní povinnosti, včetně nočních služeb s vařením, praním, žehlením a dalšími domácími pracemi.

Naši synové studují na univerzitě, Lukáš končí studium na právnické fakultě a mladší Tomáš studuje fakultu tělesné kultury. Lukáš je přece jen více studijní typ, asi po manželce, Tomáš má blízko ke sportu, což zdědil určitě po mně.

Rodina je pro mě důležitým zázemím. Přestože oba synové jsou již dospělí, bydlí s námi stále „pod jednou střechou“. Pochopitelně se nepotkáme všichni čtyři každý den. O to víc mám rád chvíle, kdy jsme spolu. I proto se domů vždycky těším.